K nejstarší písemné památce obce Libhoště

Patrně nejstarší písemnou památkou obce jsou Registra obce Libhoště. Kniha zva­ná též „gruntovnice„, uložená v současné době v Okresním státním archivu v Novém Jičí­ně. Ve spisovém materiálu novojičínského zámku ji objevil novojičínský továrník, badatel Preissenhammer.


Kniha má rozměry cca 32 x 23 cm a výšku 8,5 cm. Jako všechny významné a důležité kni­hy minulých věků je vázána v kůži a povrch je vyzdoben ornamenty. Je již velmi ohmata­ná, v rozích i porušena, na několika místech poškozena kožojedem. V horní a dolní polovině vazby jsou umístěny kožené řemínky k převázání knihy. Na horní i dolní straně vazby jsou stopy červené pečetě. Za jakým účelem byla někdy zapečetěna se už asi nedozvíme. Obsahuje 370 listů, z nichž jen několik málo zůstalo nepopsaných.

Celá kniha je psána česky, většinou velmi dobiým slohem i úhledným písmem. Byla založena roku 1587 a poslední zápisy končí rokem 1694. Několik prvých a posled­ních listů je v rozích dosti poškozených. Zápisy jsou psány foneticky, pravidla českého pravopisu neexistovala, takže dnešní učitelé českého jazyka by se velmi divili.

Kniha po celou dobu užívání sloužila především k úředním záznamům převodu majetku, zejména statků, (gruntů) polností a peněz. (V současné době ji nahradili notáři a úřady geodezie). Kniha však sloužila příležitostně i k zaznamenávání specializovaných úředních výkonů, jako bylo řešení sousedských sporů a j. Dovídáme se z ní něco o způso­bu života obyvatel obce, o provádění úředních výkonů, ale především je to vyčerpávají do­klad o libhošťských usedlostech a rodových jménech. S většinou z nich se v Libhošti setká­váme dodnes.

Kde byly zápisy do knihy prováděny, resp. kde byla uložena, se můžeme dohado­vat. Z obsahu zápisu to nevyplývá, je však předpoklad, že byla uložena na vrchnostenském úřadě. Tím bylo do roku 1621 samotné město Nový Jičín, určitě však nebyl důvod, aby no­vá vrchnost, kterou představoval Jezuitský Konvikt v Olomouci, její uložení měnila.

Většina zápisů je uváděna v záhlaví jako „List“ např. „List Tomáše Svobody“, ne­bo „Kup“ Kup Vaclava Bartoše -1631-1645. Z namátkou vybraných záhlaví: List Tomáše Svobody: obsahuje na dvou listech zápisy z let 1605 -1633, List Júra Brdíka jinak Kopři­va: na pěti listech, se zápisy z let 1593 -1623, Kup Jiřika Metelioze z r:1603, List Jana Marka z r. 1666 (je špatně čitelný), List Júra Marka z r. 1599, atd.

Často se objevují rodová jména Hanzelka, Blažek, Kúbečka, Šustek, Škarka, Pro- šek, Herman, Maroň, Novák, Kletenský, ale jsou uváděna i jména naprosto cizorodá. Zajímavý je zápis který zní:

„Purkmistr a Rada Miestečka Brůšperka, známo činíme timto listem, kdož jej dr­ží, a neb čtauče slyšeti bude, že jest k nam přišel Prokeš z Libhoště, ten pondělí po sv. Margetě ku pana Purgkmistru, ku panuom starším i k plnej radě, a tu jich jest prosil, aby s nim šli ku Martinovi Hamakovi, aby ten Martin Hamak před nimi přiznal, co se tej vody dotejče, o kteráž Prokeš sousedem svojim při má. Tu jest pak Martin Hamak přiznal pod svá dobrá víru a pod přisahá, jsouce ještě dobrého života, a dobrého aámysla, že ta voda, v tej roli, na kterež Prokeš šedi, ima jiti do honá nad cestá příční na Drahy:a z Drahy do potáčka, pro lepši jistotu a svědomí toho vyznáni, kterež jest vyznal Martin Tlamak. My, Purgkmistr a rada svrchupsana dali sme našim viedomim, našá vlastní pečati ktomu listu při tej kauzy: Jenž jest psán v Brušperku tu neděli po .sv. Jakubu létha Páně 1537.“

V jakém vztahu byl Libhošť s městem Brušperkem je zatím záhadou. Jisté je, že jméno Prokeš se v tomto období v Libhošti vyskytuje a že se asi jedná o sousedskou při, při níž byla svévolně svedena povrchová voda na sousedovu roli. Proč se dotyčný Prokeš obrátil na město Brúšperk není jasné. Snad se přistěhoval nebo přiženil právě z Bušperka?

Zápis v gruntovní knize obce je opisem uvedené listiny, která se patrně nezachovala, jako řada jiných písemností. Je to jeden z mála přesně datovaných zápisů, který však vybočuje z jejich časové řady. Jde patrně o dodatečný opis listiny, vzniklé už v roce 1537, kterým se zápis dodatečně „zaknihoval“ do gruntovní knihy, založené o 50 let později.

Na straně 49 a na dalších následujících stranách jsou zajímavé zápisy o službě kostelníka. Zní: “ Léta Páně 1606 v pondělí po sv. Matěji při posudku, za fojta Jiříka Man- zelky a purgkmistra Jura Novaka, učinil Ondra Manželka, kostelník, pokladní počitky pře­de všim auřadem a oboji zástava na týmž počtem vest 3 R zlaté i jest tyž Ondra zase kos­telníkem volen. Jemu těch peněz do přijmaú odveden, ma z toho počet činiti“.

Tentýž zápis se opakuje i v dalších letech.

Běžné jsou zápisy následujícího typu:

Letha Páně 1614 11. martha za fojta Jura Hanzelka a purgkmistra Jokla Paúra při posudku, položil Vaclav Blažek gruntovní peníze 4 R zl. Ty peníze vzal Jan Blažek a Mika Blažek, bratři vlastní.“ (Šlo o vyplacení, nebo postupné vyplacení sourozenců z pře­vzatého otcovského majetku).

Německy znějící jméno purgkmistra Jokl Paúr ukazuje na možnost styku obce Libhoště s německým Fulnekem. Toto jméno se objevuje jen v krátkém časovém úseku, je zde dosti nezřetelný odkaz na jeho vdovu, která prodala grunt a provdala se do Olomouce. Taktéž příjmení Kletenský, které je odvozeno od obce Kletná, naznačuje možnost čilejšího styku s okolím Fulneka. Tou dobou byla Kletná ještě česká.

Několik zápisů prokazatelně svědčí o tom, že v uvedeném období byla v Libhošti rozšířena víra Moravských bratří, kteří finančně podporovali bratrský Sbor ve Fulneku v letech 1599 – 1622, t.j. včetně krátkého období, kdy v něm působil J. A. Komenský. Pro některé peníze si dokonce osobně docházel hospodář Sboru Mathes Ziw (Živ).

Registra obce Libhoště čekají stále na svého zasvěceného badatele. Mohou při své objemnosti, dlouhém časovém úseku a zejména převratnému historickému období, vy­dat pro naši obec řadu významných svědectví.

 

Oldřich Sobek

(článek byl publikován ve 2. čísle Libhošťského zpravodaje v roce 1999)