Jan Leopold Hay

Násilná rekatolizace, prováděná v období 17. a 18. století, poznamenala na další století celý český národ. Svobodná část nekatolické společnosti, šlechta, učenci, měšťané a příslušníci duchovenstva většinou volili dobrovolné vyhnanství, s tajnou nadějí na možný návrat po případném vítězství protestanských zemí ve třicetileté válce.

Poddaný selský lid však takovou volbu neměl a byl podroben tvrdé rekatolizaci. Spolu s vystupňováním útisku cizí šlechty, která získala konfiskovaná panství, to vedlo v Čechách i na Moravě k černým projevům nespokojenosti, bouřím a revoltám. Většinou byly krvavě potlačeny. Zejména na Valašsku docházelo k ozbrojeným povstáním proti vrchnosti i samotnému panovnickému dvoru.

Na Kravařsku docházelo k hromadným útěkům sedláků z usedlostí do Slezska a zejména do Saska, kde ženklavský rodák Kristián David, založil v r.1722 církev Morav­ských bratří, kterou její příslušníci proslavili svými misijními cestami do všech končin světa. Jen v období let 1722 – 1731 odešlo z vesnic kunínského a štrambersko-novojičín­ského panství do Ochranova (Herenhuttu) nejméně 250 poddaných především z Kunval- du, Suchdolu, Šenova, Žiliny, Ženklavy, Životic, Mořkova, Štramberka a dalších míst.

Když po roce 1743, kdy císařovna Marie Terezie natrvalo obhájila své postavení na vídeňském trůnu (i když za cenu ztráty Slezska), začala se intenzivně zabývat stavem svého významného evropského soustátí. Naštěstí se dokázala obklopit ve své době osvíce­nými lidmi. Patřil mezi ně mimo jiné i Jan Leopold Hay.

Kdo byl Jan Leopold Hay? Narodil se 22. dubna 1735 ve Fulneku jako syn fulne­ckého zámeckého hejtmana, zemřel 1. června 1794 v Chrásti u Chrudimi, kde je také pochován. Byl obecně uznávaným pedagogem a lidumilem, stal se královehradeckým biskupem. Podporoval učence a umělce, stal se významným rádcem panovnického dvora a zasloužil se o vydání tolerančního patentu Josefa 11. Byl dlouholetým přítelem a podporo­vatelem Josefa Dobrovského. Za zásluhy byl povýšen do šlechtického stavu.

Jako probošt kostela sv. Václava v Mikulově byl Olomouckou konzistoří jmenován císařským komisařem s úkolem provést v několika diecézích protireformaci, později se stal biskupským komisařem u Dvorní komise ve Vídni pro náboženské věci. Žádal, aby rekatolizace nebyla prováděna násilnými prostředky, ale kázáními a „dobrými” knihami, které sám rozdával (sám byl výmluvným kazatelem). Jak sám později uznal, přestupy na katolickou víru nebyly trvalého charakteru a proto tuto cestu opustil.

Při své misi na Valašsku a Lašsku navštívil řadu míst, mezi nimi pravděpodobně i Libhošť, i když přímý písemný důkaz o tom zachován není. Vyplývá to však ze zprávy, kterou předložil císařovně Marii Terezii. V ní mimo jiné uvádí, že v řadě míst jsou příčinou odpadlictví od katolické víry značné vzdálenosti, místy 2-3 hodiny, takže „lidé do kostela nechodí, slova Božího neslyší, tajně doma uschované protestanské knihy čtou a tím církvi se odcizují.” Jmeno­val přitom císařovně místa, kde bude nutno zřídit fary a školy, neboť učitele považoval za důležité spolupracovníky ( většinou to byli zpěváci a hudebníci a stávali se v nově vybudovaných kostelích varhaníky). Byl mezi nimi i Libhošť. K Libhošti však poznamenává, že „zde nejde o odpadnutí, ale Libhošťané mají na Štramberk (rozu­měj do kostela, kam Libhošť farností patřil) cestu neschůdnou a dalekou, a proto také mnozí lidé bez opatření umírají.” Zároveň pro císařovnu navrhl řešení, když poznamenal, že „u příbor­ského magistrátu uloženo je již 8 000 zlatých, které pro vyřízení faiy v Libhošti určeny jsou.”

Uvedený fond založil příborský měšťan A. Knaur v r. 1752, když věnoval 5 000 zlatých na vydržování jednoho misionáře nebo některou farnost. Před smrtí závěť změnil, když určil peníze na stavbu kostela v Libhošti, přičemž jmění fondu vzrostlo na 8 000 zlatých. (Zato měli dědicové právo schvalovat obsazení farnosti).

Císařovna neprodleně vyzvala příborské, aby celý obnos uvolnili Náboženskému fondu, z něhož byla zahájena stavba kostela a fary v Libhošti. Vše probíhalo velice rychle, takže počátkem roku 1778 již byl v obci prvý farář a učitel (vyučovalo se na faře). Pro Libhošť to byl zásadní rok obratu, neboť fara v té době znamenala úřad téměř pro všechno, o škole jako instituci vzdělání není třeba pochybovat.

Jan Leopold Hay se tak zasloužil o celkový rozvoj obce Libhoště, i když jeho prvotní pohnutky byly především v oblasti církevní politiky.

Oldřich Sobek

(článek byl publikován ve 5. čísle Libhošťského zpravodaje v roce 1999)