Vilém Kletenský

Mezi významné osobnosti obce Libhoště právem patří pan Vilém Kletenský. Starší a střední generace obyvatel si jej pamatuje jako významného hudebníka a organizá­tora hudebního života v obci i v okolí. Přestože v únoru 1999 uplynulo od jeho úmrtí „tepr­ve“ 28 let, není pátrání po jeho životních osudech snadné. Zejména období jeho mládí a hudebních začátků již zatemňuje mlhavý závoj času a nebude již asi nikdy zcela odhaleno. Pro tuto vzpomínku na jeho osobnost jsme čerpali především ze vzpomínek a dobových dokumentů, které uchovávají manželé Evženie (roz. Kletenská) a Jaroslav Marek.

Vilém Kletenský se narodil dne 6. září r. 1904 v Libhošti manželům Janu Kletenskému a Aloisii, rozené Purmenské, jako nejmladší ze šesti dětí. Jeho mládí bylo poznamenáno dobovými okolnostmi. Na rozvíjení jeho hudebního talentu (stejně jako bratra Albína) rodiče neměli.

Když mu bylo 10 let, vypukla první světová válka, doprovázená u nás všeobecnou nouzí a doslova i hladem. Ještě jako školák nastoupil proto jako mnoho jiných i on do „služby“. O svých zážitcích u rodiny Leidových z tohoto období života se příliš nezmiňoval. Vyučil se stolař­skému řemeslu. Stolařina vyžadovala zručnost, ale umožňovala i rozvíjení tvůrčích schop­ností a citu k materiálu i výslednému výrobku. Pracoval pak u fy TON v Bystřici p. Hostýnem, v modelářské dílně Tonak v Novém Jičíně a v Tatře Kopřivnice. Jako řada jiných nevyhnul se ani on období nezaměstnanosti, které provázelo prvou republiku v období velké hospodářské krize. Přesto se na sklonku samostatnosti republiky pustil do stavby rodiného domku, který dokončil až v období okupace.

Jakým způsobem se dostal k hudbě se zatím nepodařilo zjistit, ani jaký hudební nástroj si zvolil. Jako vždy se ovšem potvrdilo, že skutečný talent se v životě vždycky projeví. Bylo to rozhodně před vojenskou prezenční službou, kterou si odbyl ve městě, které již důvěrně znal. V útvaru v Bystřici p. Hostýnem se dostal totiž k posádkové hudbě, kde hrál na lesní roh.

Jisté je, že po návratu z vojny ovládal hru na křídlovku, homu a na housle. Jeho hudební schopnosti mu však umožňovaly hrát na všechny dechové nástroje.

Po splnění vojenské prezenční služby se stal členem významné dechové kapely pana Jindřicha Pukovce v Příboře, kde hrál jako sólista na křídlovku. Kdy došlo k založení vlastního hudebního souboru v Libhošti zatím přesně nevíme. Stalo se tak asi kolem roku 1930. Podle dobových fotografií bylo to již početné hudební těleso, podle potřeby se měnilo z dechové hudby na smyčcové.

Hudební nadání Viléma Kletenského se plně projevilo v tomto období. Svou pílí
si osvojil harmonii, instrumenťaci i dirigování. Stal se vedoucím a dirigentem souboru. Zřizovatelem souboru byla místní organizace Orel v Libhošti. Na zakoupení potřebných hudebních nástrojů se podílel se vší pravděpodobností páter Josef Slavíček. Jeho role v tomto případě není dosud plně objasněná.

Pokud bude tento předpoklad potvrzen, je nutno posunout založení kapely před rok 1929, kdy Slavíček z Libhoště již odchází.

Smyčcová kapela účinkovala na mnoha tanečních zábavách, o poutích, krmáších a na plesech, ale také při divadelních představeních, zejména operetách a při slavnostních mších ve zdejším chrámu.

V období okupace byl veškerý kulturní život utlumen, kapela se nescházela a přestala vyvíjet jakoukoliv činnost. Těsně po osvobození však se v obci obnovil až horečný kulturní život. Při této příležitosti je nutno připomenout slavné nastudování hry Julia Zeyera Radúz a Mahulena. Kromě vynikajících výkonů místních divadelních ochot­níků se na jejím úspěchu podílela i hudba pod taktoktovkou Viléma Kletenského, který nacvičil a upravil původní hudbu Josefa Suka. Představení mělo 17 repríz. Vzhledem k nepřenosné jevištní scéně (např. opravdový vodotrysk), sjíždělo se na představení do libhošťské Sokolovny obecenstvo z okolí zvláštními autobusy. (Kam by jezdili asi dnes ?) S operetou Rudolfa Piskáčka Perly paní Serafinky, která se dočkala 14 repríz, soubor již zajížděl po okolí a hostoval s ní i v Beskydském divadle v Novém Jičíně.

Vilém Kletenský řídil a nacvičoval sólisty, hudbu i sbory. Sám si vedl přehled, podle něhož nacvičil v Libhošti 27 operet a divadelních představení se zpěvy , a hudbou. Naposled se ujal taktovky při nácviku a předvedení operety Floriána Ervé Mamzel Nitou- chevr. 1967.

Stejně známá v okolí byla i dechová kapela Viléma Kletenského. Neobešla se bez ní žádná místní oslava, slavnostní průvody, tělovýchovná veřejná vystoupení (SOKOL, OREL, DTJ), letní výlety, pořádané většinou ve volné přírodě, při církevních obřadech a na pohřbech. O soudržnosti venkovského života vypovídají např. takové epizody, kdy o svátcích Svatého ducha vycházely téměř všechny rodiny do přírody pod Hůrkou. Byl zde i přenosný výčep a pod Malou Kalíškovou skálou vyhrávala všem, jen tak, k poslechu a oddechu, Kletenského dechová kapela. Byly to mimořádné zážitky, které již dnešní občan Libhoště nemá asi šanci zažít, když hudba hrála skladbu Zbloudilý v lese a z lesa se zleva i zprava ozývaly orchestru melodie lesního rohu a pozounu.

Kvalita dechové hudby dosáhla vrcholu v šedesátých letech, kdy byly v Libhošti pořádány čtyři celovečerní koncerty v bývalé Sokolovně. Jejich náplň byla vyjádřena nápisem nad jevištěm: Hudbou k srdci, srdcem k národu! Plně vyprodaný sál mnohokrát vděčně aplaudoval nadšeným hudebníkům a jejich kapelníkovi. V roce 1961 zvítězila kapela v krajské a oblastní soutěži dechových hudeb dol8 členů. Vilém Kletenský obdržel při této příležitosti zvláštní cenu za dirigentský výkon.

Za období jeho působení v čele libhošťské kapely se pod jeho taktovkou vystří­dalo 32 libhošťských muzikantů. Dosud je z nich naživu žel již jenom 12.

Zánik kapely byl bohužel velmi tristní a neradostný. Jako veškerý kulturní život v obci se postupně dostávala do útlumu i kapela Viléma Kletenského. Nastaly generační problémy. Nebylo dostatek mladých zapálených muzikantů. Kapela nebyla schopna
vyhovět přání místních funkcionářů, kteří její působení spojovali především s oslavami státních a politických svátků. Pro ně to bylo především plnění politických úkolů. Ještě za života Viléma Kletenského došlo k úřední likvidaci kapely, když funkcionáři MNV se rozhodli zrušit zřizovatelství tak významného souboru pod Osvětovou besedou v Libhošti.

Závěr života prožil Vilém Kletenský jako naprosto jiný člověk. Bez možnosti sebeuplatnění se zhroutil jako zbloudilý trosečník. Zemřel 17. února 1975 ve věku 71 let. Na poslední cestu jej doprovodily dvě kapely. Místní hudebníci a kapela B. Pukovce z Příbora, celkem 52 muzikantů.

Oldřich Sobek

(článek byl publikován ve 6. čísle Libhošťského zpravodaje v roce 1999)