Zapomenutý muzikant František Škarka

Ve tomto článku jsme uveřejnili vzpomínku na velmi rozporuplnou postavu naší obce Aloisu Davidovi. Budiž mu nyní připsáno k dobru, že nám jako kronikář obce zachoval památku na Františka Škarku, vynikajícího muzikanta světového jména. Stalo se tak u příležitosti jeho devadesátiletého životního jubilea, kterého se dožil 1. ledna 1942.

Alois David se jako pokladník hasičského sboru s Františkem Škarkou dobře znal, oba byli jeho dlouholetými členy, Škarka patřil dokonce mezi jeho zakládající členy. K. významnému životnímu jubileu byl David oslavenci osobně gratulovat. Jak už to tak bývá, řeč se stočila i na mnohé jiné věci a Alois David se rozhodl svěřit stránkám kroniky, kterou vedl, část rozhovoru a zachytit životní osudy jubilanta.

Bylo to vlastně velké štěstí a to hned dvojnásobné. Sotva totiž kronikář dokončil zápis. Fratišek Škarka náhle zemřel. Po zaznamenáni jeho životních osudů stačil David provést v kronice už jen jeden další zápis. Počátkem února 1942 se objevuje pod ještě nedokončeným záznamem tužkou psaná poznámka kontrolního orgánu, z níž vyplývá, že kronika v této podobě je ukončena. Další pokračování v němčině bylo svěřeno Anně Hoffmannové. David vedl kroniku rád a zákaz se ho musel rozhodně osobně dotknout. Bylo by jistě zajímavé sledovat, jak by komentoval vystěhováni svých spoluobyvatel ze selských statků a zahájeni éry poněmčování naši obce či schylující se konec Velkoněmecké říše.

Pro naše čtenáře přetiskujeme doslovné znění uvedeného záznamu. David jej uvedl v kronice pod titulkem Velké jubileum stařečka Františka Škarky, č.73

Dne i. ledna 1942 se dožil v Libhošti vzácného věku 90ti let František Škarka, cestář v. v. a poslední člen kdysi slavného orchestru Johanna Strausse, skladatele světoznámých valčíků a operet. Jubilant byl pravým typem muzikanta. Jako šestnáctiletý hoch se začal učit hrát na trubku u příborského kapelníka Františka Voitsche. Po dvou letech přijal jej Voitsch do své kapely.

V roce 1872 nastoupil vojenskou službu u vídeňských „Deutschmeistrů“. Tam se hlásil jako muzikant do vojenské kapely. Byl přijat a pod vedením kapelníka V. Komzaka prodělal nový výcvik a stal se v kapele sólistou na křídlovku. Odtamtud’ vyžádal si ho po čase do svého orchestru Johanu Strauss.

Se Straussovým orchestrem byl na dvou cestách (turné) evropskými státy. „Hrál jsem dušinko mnoha potentátům“, vypravuje. „V Petrohradě jsem hrál carovi, baj v Londýně jsem byl, i v Paříži. To jsem byl tenkrát chlapík.“ Na Strausse má pěkné vzpomínky. „Hrál jsem ty některé jeho valčíky i ještě z mokrých not. To byly časy“. Od Strausse odešel na krátký čas do Budapeštské královské opery.

Touha po domově ho přivedla po letech domů, kde se ujal menšího hospodářství po rodičích. Jako poddůstojník dostál místo c. k. cestáře na císařské silnici. Tuto službu konal skoro padesát let. Doma v Libhošti utvořil sobě kapelu, kterou řídil přes padesát let. Jako dobrý muzikant byl znám po celém kraji

Byl také od založení místního hasičského sboru jeho členem, t. j. od r. 1884 a je doposud. Má jednu stříbrnou a jednu zlatou medaili. Náš tatíček Škarka velmi těžko nese, že podle nových říšských předpisů nemají přes šedesát let staří hasiči v kroji vyrukovat Ještě poslední dobou přes pokročilý věk zúčastňoval se rád hasičských slavností a velmi čile kráčel v řadách našich hasičů.

Pisatel této kroniky připojuje k tomuto vzácnému jubileu také upřímné blahopřání, aby Bůh prodloužil jemu věk života na nejvyšši hranici.

Sotva kronikář ukončil zápis tohoto vzácného jubilea stařečka Františka Škarky, roznesla se po obci jako blesk zpráva, že tento vzácný jubilant po osmidenní nemoci dne 4. února 1942 zemřel ve věku 90ti let, jednoho měsíce a tři dni. Loučíme se s ním a přejeme mu lehké spočinutí.

O jeho pohřbu zachoval kratičký záznam ve své rodinné kronice pan Zdeněk Šustek, dlouholetý poštmistr obce: „František Škarka č. 73 na Drahách, pohrabáč (rozuměj cestář), toho času nejstarší občan v obci, zemřel ve středu 4. února … Pochován v neděli 8. února za hojné účasti lidu a asi třicetičlenné kapely hudebníků, neb sám byl dobrým hudebníkem. Poznamenává, že „byl tatínkovým strýcem, t, j. bratrem tatínkové mámy z Lidiny strany“.

František Škarka zemřel zcela určitě jako poslední člen slavné Strausovy kapely. Žel, není do této chvíle známo nic, co by tohoto slavného muzikanta z Libhoště připomínalo. Díky posledním pamětníkům se jej podařilo identifikovat na společné fotografii hasičského sboru. Dle svědectví pana Oldřicha Poláška byl František Škarka dlouhou dobu v kontaktu s členy kapely, jezdívaly za ním návštěvy zdaleka. Jedna z rodin nechávala u Škarků přes prázdniny patrně svého syna, který jevil snahu naučit se česky. O jeho libhošťské kapele rovněž nejsou zachovány žádné zprávy, je však jisté, že na její působnost navázal koncem dvacátých let Vilém Kletenský. Podaří -li se získat o této mimořádné osobnosti další údaje, samozřejmě je zveřejníme.

Oldřich Sobek

(článek byl publikován ve 8. čísle Libhošťského zpravodaje v roce 1999)